CZ 
EN Tak je to tady, můj další obraz je hotov. Jest to též momentálně vysoce pravděpodobné, pokud mě paměť neplete, a opravdu neplete, to bych si přece jen pamatoval, zas tak dlouho to není, první obraz, který je signovaný rokem 2025, je to třetí obraz ze série, které reflektují mé návštěvy Afriky, konkrétně Kamerunu. Vzniká jakási pohádková verze toho všeho, co tam tak zažívám.
První dva jsou ještě trochu větší (4,2 x 2,1 metrů - ze dvou dílů), ukazoval jsem je zde první: Pití pálenky "ha" a zde "Ngozé ceremonie". Tenhle jsem udělal "jen" 3 x 1,5 metrů a je z jednoho kusu plátna, což mi přijde přece jenom lepší. Vznikl ve školním ateliéru během mýho pobytu na stáži v Clermont-Ferrand a chca nechca bude muset bejt brzo sundanej z rámu a srolovanej, protože mě brzo brzičko čeká konec mýho francouzskýho stážování. Je to olejomalba, takže to snad bude zaschnutý dobře.
Tak já vám k tomu ještě něco povím, takovou zas další africkou pohádku.
Bylo jednou jedno auto. Konkrétně pickup značky Mitsubishi, přesnej typ nevím, ale převážně šedej barvy, to vím jistě, rok výroby 2000. My jsme ho koupili na konci roku 2023, takže není těžké uhodnout, že už něco mělo prožito.
Každopádně, jednou mi takhle můj africkej brácha volá, že našel výborný auto, přesně takový, který potřebujem, a že se konečně budeme moct dopravovat mnohem líp po vesnickejch africkejch džungloidních prašnejch cestách, kde se s vobyč osobním autíčkem dost špatně jezdí, někde je to zhola nemožno. A že teda ho musíme určitě koupit, protože za tuhle cenu se nic lepšího nesežene. Každopádně, pohon to auto má na 4x4, taky je k dispozici spoustu úložnýho prostoru, no, a cena jako že příznivá, no, tak prej že to koupíme.
Dobře tedy, poslal jsem peníze, který zrovna i ňák i byly k dispozici, brácha auto koupil, přepsal papíry, vše cajk. Tak jsem se těšil na další cestu, že budeme moct navštívit i různý jiný místa a tak jsem byl zas v Africe a seděl v naším autě.
Jenže ouha, neminul den, kdy by bylo auto v pořádku. Jo, jednu nebo dvě cesty na vesnici jsme i tak uskutečnili, ale auto neuvěřitelně kouřilo, a muselo se jet krokem, to byla ta první cesta. A když jsme jeli na další cestu, to bylo docela už pozdě, na začátku noci, jeli jsme na jednu Bwiti ceremonii do jiného chrámu než obvykle, auto si to štramákuje docela na pohodu, když v tom se začalo z motoru kouřit, jak jsme zastavili a otevřeli motor, byly vidět dokonce plameny!
Naštěstí ne moc velké, chytlo jen ňáký těsnění kolem ňákej trubky, a podařilo se to brzo uhasit házením hlíny, voda nebyla nikde po ruce (ani nevím, jestli je rozumné hasit motor auta vodou), a hasící přístroj v africkým autě, jako že povinná vejbava? Lékárnička, oranžový vesty, výstražnej trojuhelník, ne? Haha, to je fakt dobrej vtip. Nic takovýho samozřejmě v "černý Africe" neexistuje.
Takže hlína se ňáká někde válela a nebezpečí bylo docela brzo zažehnáno, jen pak nastal další problém, a to, co s autem, který má v motoru solidní vrstvu hlíny. No, i to se vyřešilo, jak to vychladlo, trochu se to vofoukalo, voprášilo, a jelo se dál, nakonec teda radši domů. Myslím, že jsme pak dojeli docela dobře, ale z ňákejch jinejch cest jsme taky nedojeli autem, muselo se odtáhnout na kraj cesty, vytáhnout všechny cenný věci, jako třeba náhradní baterii, bez ní ani motor neškytl, USB větráčky, který když se jednou zapomněly, tak už jsme je pak neviděli. A zbytek byl bezcennej a nezajímavej.
To auto sice mělo zamykání, ale vepředu u spolujezdce to nefungovalo, takže se všude nechávalo vlastně nezamknutý, ale to nikdy nebyl žádnej velkej problém.
Otevřenou kapotu auta a diskuse nad stávkujícím motorem byly na denním pořádku a patří už ke koloritu toho všeho, co vždycky v Africe zažívám. Automechanikové se předhánějí vždycky v tom, co že je potřeba vyměnit, já autům prd rozumím v češtině, takže prostě ňáký vozubený kola, roury a tak, a natož ve francouzštině, takže když mi vo tom brácha povídá, tak se zmůžu jen na přitakávání a holt můj úkol je to vše zaplatit, jinak jim v tom moc nepomáhám.
Obvyklej proces je, že jakmile jsme dali opravářům peníze, a bylo zcela jedno, od jakýho strejčka nebo kámoše přišlo dobrý doporučení, že tihle lidi jsou fakt spolehliví tak jsme je pak obvykle několik dní neviděli a po mnoha telefonátech a nahánění se různě vymlouvali, proč že nemohli ještě pokračovat na opravě našeho autopomocníka.
Inu, zkrátím to, prostě auto bylo furt víc rozbitý než funkční a peněz jsme v něm utopili nepočítaně. Teda, abych byl přesný, já jsem v tom utopil dost peněz. Budiž, nó, každá zkušenost má ňákej význam. Pro mě třeba v tom, že jsem se začal víc modlit a víc různý věci s "kámošema".
A tím se dostáváme k oné záhadné podobě modrého slona, kterej projíždí kolem na kole. Každá z interpretací samozřejmě může bejt zcela relevantní, sic autor, nechci si rozhodně uzurpovat výhradní právo na jedinou správnou interpretaci svejch vobrazů, to rozhodně fakt ne, takže, myslete si co chcete, ale, holt jako autor snad mohu podotknout, že tento sloník symbolizuje, řekněme expolicitně, ale tak trošku nenápadně, jakéhosi "duchovního pomocníka", či "duchovního průvodce", kerej se objevuje v různejch, no, budu hodně za blázna, když řeknu, že to jsou jako že různý "zjevení různejch entit"? Přichází obvykle na zavolání, ale všechno, co se vo nich řekne, vlastně je nepravdivý a nevypovídající. Takže to berte s rezervou. Třeba to jsou prostě jen ňáký bujný fantazie ňákýho jako že umělce.
Každopádně, Sloník je na tomdle vobraze barevný a skoro až stejně reálný jako i ostatní "reálné" elementy toho vobrazu. Ano, tak to je, respektive, může být, pokud to tak chcete mít, tedy, že tito "průvodci" jsou stejně reální jako třeba to rozbitý auto a chčijící týpek v levém horním rohu. A stejně reálný jako ta druhá sedící postava na lavičce vedle týpka v zeleným tričku s bílýma svíťavýma botama.
A co že mi Sloník říkal na mý oupěnlivý prosby, co že máme dělat s tím furt rozbitým autem? Héle, vlastně von ani nic moc neříkal.
Von totiž přijel na kole, a tlemil se, že snad někde cestou mu vodpadly kly.
No fákt, no to je teda sranda, říkám si taky. Kdepak asi Sloník ztratil kly?
"Počkej ale, na tej lavičce vedle toho týpka s bílejma svíťavejma botama přeci nikdo jinej není, cos tím myslel?"
"No nic jsem tím nemyslel. Já ho tam vidím..."
"Aha... Dobře."
"Tak dík, Sloníku." říkám mu. "A co že je na tvejch zádech ten Průhledňák?"
"Jakej Průhledňák?" říká mi na to.
"Áha, tak nic, von tam vlastně nejni." pochopil jsem.
Tak to je pro teď vše. Zazvonil zvonec, pohádky je konec. a jestli se tam pak nezjevila ňáká kouzelná víla, případně aspoň Placaťák nebo Chrchoun, v Africe vopravujou Mitsubishi z roku 2000 do teď.
"Počkej, ale co tam dělá ta žirafa?"
"No přeci vodpočívá a čeká, až to dodělaj."
"Áha, tak jó. Tak dobrou."
"Dobrou."
Napsat komentář